TTouch po italsku

V polovině října 2019 se v Rychnově na Moravě udála poměrně výjimečná událost, která sebou nesla dvě historická prvenství.

To první je, že moje pozvání přijala Tellington TTouch instruktorka žijící v Itálii, Anne Bigi Schuster. Žena s mnohaletými zkušenostmi práce se zvířaty. Žena s velikým srdcem a hřejivým úsměvem.

Přijela k nám až z Florencie, aby s námi sdílela informace o metodě, která je pomocí každé buňky v těle cestou do psí duše.

V neděli jsme odjížděli domů unavení a plní informací a dojmů. Co včera začínalo jako setkání skupinky neznámých lidí a psů se dnes proměnilo v loučení lidí a psů známých a o něco bližších. Prostor tělocvičny byl naplněn pocitem bezpečí, klidu a propojení.

V sobotu ráno to ale vypadalo maličko jinak.

Před příchodem ostatních čekal mě a Anne Bigi nástup na „plac“. Postavit TTouch hřiště, rozmyslet rozmístění, vyladit co je třeba.

S příchodem prvních psů a jejich průvodkyň (Ano, samé ženy. Pánské pokolení bylo zastoupeno pouze čtyřnohými muži.), se sálem nesla lehká nervozita, neklid a nejistota z toho, co se tu bude dít.

Sešlo se nás 10 psů a o něco víc lidí. Většina z nás už se s TTouch alespoň trochu setkala, ale byli mezi námi i úplní nováčci.

Jakmile měl každý svoje místečko, přišla chvíle na úvodní povídání s každým, kdo se přijel zúčastnit. Většina psů zahájila svůj pobyt s tím, že preferují společnost svoji a své průvodkyně před ostatními. Zastíněný roh poskytl bezpečné útočiště pro jednoho z nováčků.

Anne mluvila o tom:

Jak je důležité nevnímat kroky zpět jako nezdary, ale jako informace.

Proč nabídka funguje účinněji než příkaz.

A proč je důležité respektovat odmítnutí od svého psa, během práce s ním.

V průběhu víkendu pak bylo víc a víc zřejmé, že pokud dáme psům možnost se rozhodnout a nabízíme jim varianty s tím, že můžou říct ne, často sami sebe i nás překvapí a potěší svými volbami.

Viděli jsme to v mnoha situacích, kdy prvotní reakce psa byla odmítavá nebo vystrašená. Ano, mohli jsme psovi prostě nařídit, aby spolupracoval, ale ani zdaleka by to nepřineslo ten efekt, který se dostavil, když jsme mu místo toho řekli: „Tohle je moje nabídka, popřemýšlej o tom, za chvíli mi řekneš, co si o tom myslíš.“

Ať už šlo o strach z boxovacích pytlů pověšených na zdi tělocvičny, o nejistotu co dělat na TTouch hřišti, o odmítání TTouch doteků nebo reakci na pohybující se psy.  Krůček po krůčku, kapku po kapce jsme jim ukazovali, že to co nabízíme, jim pomáhá cítit se líp a přináší úlevu.

Praktickou část Anne zahájila bandážemi. Netrvalo dlouho a po tělocvičně se procházeli první psi, kteří souhlasili, že si tuhle věcičku na sobě vyzkouší.

Následovalo povídání o dotecích a TTouch „modlitba“, která nám pomáhá si vzpomenout, které části rukou můžeme k dotýkání používat.

Který dotek je číslo jedna pro mého psa? Mořský plž, Zdvih Krajty, Mýval, Tygr, Hlazení uší nebo jiný? Odpověď na tuhle otázku hledaly všechny paničky u svých pesanů a některé divačky se pokoušely ji vymámit i z plyšových pomocníků. Prý se jim ale dostávalo odmítavých postojů a ztuhlých těl.

Kromě různých líbivých jmen se totiž každý z doteků také jinak provádí. Používá se jiná část ruky, čímž se vyvíjí jiný kontakt, přenáší jiný pocit a stimuluje jiná velikost plochy těla.

Takový Mýval je poměrně přesný dotek, cílený na konkrétní místo, kdežto Mořský plž je dotek pracující s celou dlaní, čímž ovlivňuje větší oblast. Zdvihy přinášejí velké uvolnění, i když jsou maličkaté a Hlazení uší má hned řadu pozitivních účinků na organismus. Některé z nich mohou být život zachraňující.

Jak den pokračoval, docházelo k malým i velkým transformacím. Dopolední neklid ustával. Vystřídal ho nádech důvěry v dění. Bezpečný koutek zmizel. Už nebyl potřeba.

Neděli zahájila Anne povídáním o benefitech TTouch doteků na uších a na tlamičce.
Věděli jste, že v uchu je velké množství akupunkturních bodů nebo že pokud je jedno ucho studenější než druhé, může být náchylnější k zánětům?

Následná spolupráce s jedním ze psů, který nevyhledával kontakt na hlavě a obličeji byla potěchou pro přihlížející. Anne nám předvedla, jak daleko se i cizí člověk může v krátké době dostat, když nedělá věci psovi, ale se psem. Místo majitelkou očekávaného vrčení a ohánění přišel klid a uvolnění. Zpráva byla úspěšně předána a přijata.

Viděli jsme tu, jako už po několikáté za tento víkend, jak důležité je nechat psovi prostor pro kontrolu situace. Dát mu možnost říct, že už mu něco není příjemné a nechce to.

Pro mnoho z nás je toto asi ta nejtěžší část. Naučit se dělat doteky je otázka manuální zručnosti a tréninku. Naučit se neverbální komunikaci našeho psa ale zabere čas, trpělivost a hledání. Hledání něčeho, co nám často bije do očí, protože někdy právě chování, které nám leze fakt na nervy a chceme ho odstranit je chování, kterým nám pes dává najevo, že opravdu není ok s tím, co se mu zrovna děje.
V neposlední řadě stojí také naše ochota jim naslouchat. Ignorovat je, je přeci snadnější a rychlejší, že? Nebo není?

Zkoušeli jste někdy zavřít oči a předpažit, aniž by se vaše ruce dotýkaly? Vsadím se, že se zavřenýma očima máte naprostou jistotu, že máte obě paže ve stejné výšce. A kde je opravdu vidíte, když otevřete oči? Jsou stejně nebo je jedna výš a jedna níž?

Propriocepci neboli uvědomění si kde se nacházíme v prostoru a jak se pohybujeme, si mohli psi zkoušet na TTouch hřišti pro pokročilé učení. Nebojte, zavázané oči neměli.
Hřiště je skvělým pomocníkem pro uvolnění těla pomocí pomalých pohybů. Zásobuje nás nemalou dávkou informací o tom, jak to pes má. Jak se vnímá, jaké volby dělá, co je pro něj obtížné, jak drží své tělo, jak se pohybuje, jaký je vzhled jeho svalů, srsti, těla, jak komunikují navzájem s vodičem…

K práci na hřišti patří neodmyslitelně také práce s vodítkem a tak jsme se dozvěděli o účinku hlazení vodítka nebo o vodění psa na Harmony vodítku.
Probrali jsme i vzhled vhodných postrojů nebo důležitost vodění psa po obou stranách.

Během nedělního odpoledne jsme pak mohli sledovat jednotlivé psy na hřišti.  Progres některých z nich byl pastvou pro oči. S pokorou jsme se dívali na vzrůstající sebe-důvěru, snahu pracovat s neznámým, kooperaci mezi psem a vodící osobou a změny v uvědomění si sama sebe.

Celý víkend Anne zakončila rozdáním certifikátů a malého dárečku v podobě náramku, navrženého britskou Tellington TTouch instruktorkou, Sarou Fisher. Náramku, který na sobě nese skromný nápis „Cool to be kind“ (Je skvělé být laskaný).
Jak jednoduchá věta s jak hlubokým významem.

A co bylo tím druhým historickým prvenstvím?
Poprvé se na půdě České republiky sešly hned tři ženy aktivně se zabývající TTouch. Instruktorka, trenérka a učenka na trenérku.
A já pevně doufám, že to je teprve začátek.

"Mojí vášní je Tellington TTouch, celostní tréninková metoda. Pomáhám lidem najít cestu k porozumění svému psovi skrz pochopení jeho fyzického, mentálního a emocionální bytí. Učím je vědomým TTouch dotekům, jak použít bandáže a čím je psovi prospěšné cvičení na TTouch hřišti. Otevírám jim krásy a zákoutí psí duše." "Můj příběh si přečtěte zde."
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.